Deníky dětského oblečení - TEPLÁKY

Dobrý den.

Jmenujeme se Tepláky. Oficiálně jsme byly zakoupeny jako „na doma“. To byla ta největší lež našeho života.

7:30

Maminka nás vytáhla ze skříně. „Tyhle jsou jen na běhání kolem domu.“ Znělo to bezpečně.

8:10

První pád. Kolena hlásí lehké oděrky. Dítě se směje. My tušíme, že dnešek nebude jednoduchý.

9:05

Lezení po stromě. Naštěstí jsme přežily. A strom taky.

10:20

Kaluž. Ne malá. Taková ta, do které se podle dítěte musí skočit oběma nohama. Pro jistotu třikrát.

11:45

Kolena právě objevila písek. A kamínky. A trávu. A něco, co raději nechceme identifikovat.

13:00

Oběd. Těstoviny s rajskou. Nechápeme, proč ji máme na pravé nohavici.

14:30

Skluzavka. Ukázalo se, že po skluzavce se dá jezdit i pozadu. Tohle výrobce rozhodně netestoval.

15:15

Maminka říká: „Prosím tě, aspoň si neklekni do bláta.“ Dítě slyší: „Klekni si přesně doprostřed.“

16:40

Na nohavici máme otisk psí tlapky. A taky jednu dětskou ruku. Ani se neptejte od čeho byla.

17:30

Přichází kontrola škod. Maminka nás drží dvěma prsty a pronese legendární větu: „Jak můžou být špinavý i zezadu?“

To bychom také chtěly vědět.

Pak ale maminka otevře skříň. Visí tam další tepláky. A další. A ještě jedny.

Usměje se. „Nevadí. Tyhle půjdou do pračky.“

Najednou nám to všechno došlo - proto existují dětské second handy.

Ne proto, že děti oblečení šetří.

Ale proto, že ho používají naplno.

My tepláky totiž nejsme stvořené k tomu, abychom byly pořád čisté.

Jsme stvořené ke skákání do kaluží.

K lezení po stromech.

K honění motýlů.

K válení sudů z kopce.

K hledání žížal.

K objevování světa.

A jestli večer skončíme celé od bláta?

Pak jsme svůj úkol splnily dokonale.