Deník jednoho bílého trička

Ahoj.

Jsem bílé tričko.

Ráno jsem opouštělo skříň plné optimismu. Bylo mi řečeno, že dnes jedeme „jen na chvilku do města“. To znělo bezpečně.

7:58 – Obléknuto. Vyžehlené. Voňavé. Doslova zářím.

8:15 – První objetí s čokoládovou sušenkou. Netuším, kdo vyhrál, ale na mém rukávu zůstala památka.

9:40 – Dítě objevilo kaluž. Já objevil bahno.

10:20 – Zmrzlina. Jahodová. Přímo doprostřed hrudníku. Prý to byla nehoda. Jasně.

11:45 – Oběd. Těstoviny s rajčatovou omáčkou. Dodnes nechápu, jak se omáčka dostala až na záda.

13:10 – Hra na schovávanou. Schovalo se dítě. Já jsem se schovalo pod trávou.

15:00 – Malování křídami. Netušil jsem, že modrá pastelka umí kreslit i na textil.

16:30 – Objetí psa. Pes byl nadšený. Já jsem získal novou kolekci chlupů.

17:45 – Maminka mě sundala, podívala se na mě a jen tiše pronesla:
„To se snad ani nedá vyprat...“

Pak jsem uslyšelo větu, která mě trochu uklidnila.

„Nevadí, vždyť máme ještě zásobu ze second handu.“

A víte co?

To je vlastně skvělý plán.

Protože děti nejsou chodící figuríny. Jsou průzkumníci kaluží, degustátoři omáček, sběratelé fleků a profesionální testeři odolnosti oblečení.

A my trička, my to víme.

Nemusíme přežít věčnost.

Stačí přežít dnešek.

nabídka triček zde